POUŤ FARNOSTI BŘEST K PANNĚ MARII KŘTINSKÉ

Pouť do Křtin má v Břestě dlouhou tradici. Dle záznamů ve křtinské kronice přišli Břestští věřící do Křtin poprvé už v roce 1793 a od té doby putují každý rok. Podle lidového podání souvisí počátek pouti s epidemií moru, která na konci 18. století zasáhla i Břest. Tehdejší farář vyzval obyvatele Břestu, ale i Žalkovic a Skaštic, které v té době spadaly pod farnost Břest, k pouti k zázračné Panně Marii Křtinské. Roli zde sehrálo nepochybně odsvěcení poutního chrámu na Svatém Hostýně, jinak nejbližším mariánském poutním místě. Navíc roku 1790 zemřel císař Josef II., který nejen zrušil mnohá poutní místa, ale také poutě výrazně omezil. Je tedy možné, že tradice Břestské pouti souvisí i s jeho úmrtím a následným uvolněním tohoto zákazu.

Pouť se koná každoročně šestý víkend po Velikonocích. Jen výjimečně došlo k posunutí termínu, např. po válce v roce 1945, kdy se šlo až v červnu na svátek sv. Petra a Pavla. Pouť odedávna vede „starší bratr“, který v procesí „předříkává“ písně, modlitby a také řadu věcí zařizuje. S procesím původně chodíval kaplan, farář procesí jen vyprovázel a vítal. Od té doby, co v Břestě kaplan není, chodí s procesím zpravidla i farář.

Na pouť do Křtin vždy chodívalo z Břestu množství věřících. Platilo pravidlo, že z každého domu měl jít alespoň jeden zástupce prosit Pannu Marii o pomoc a ochranu pro celou rodinu. Pouť přečkala všechna těžká období až dodnes, byť to vždy nebylo jednoduché – nejen námaha dlouhé cesty a nepřízeň počasí, ale i války, protináboženský útlak a jiné překážky. V nejtěžších dobách byla pouť tvořena jen symbolickou skupinkou poutníků. Například po atentátu na Heydricha byly poutě zakázány, přesto šlo z Břestu dvanáct poutníků, avšak museli jít jednotlivě, maximálně po dvojicích. Naopak po skončení 2. světové války v roce 1945 šlo asi 400 poutníků, i když byla v té době železnice rozbitá a mohli jet vlakem jen z Kojetína do Vyškova. Také v roce 1968 byla účast mimořádně velká, jak se uvádí ve farní kronice: „letošní pouť k P. Marii do Křtin se mimořádně vydařila jak počtem účastníků, tak vnitřním užitkem. Přispělo k tomu také značnou měrou vnější náboženské uvolnění ve veřejném životě.“

Poutníci původně absolvovali celou cestu, tj. více než 60 km, pěšky. V roce 1907 byla ale zprovozněna železniční trať v úseku Brno – Přerov a tak někdy v té době se začal využívat vlak. Poutníci se shromáždili v pátek kolem jedenácté hodiny dopoledne u břestského kostela, zastavili se pak ještě u sochy Panny Marie Lurdské a pokračovali polní cestou k Šopkovu mlýnu a dále přes „Kapitánku“ do Chropyně. Zde kolem třinácté hodiny nasedli na vlak a jeli do Lulče, odkud se pokračovalo pěšky (v dnešní době se jede vlakem přímo z Břestu).

Z Lulče účastníci putují do Račic (asi 7 km), kde bývá v zámecké kapli mše svatá. Na nocleh poutníci chodívali ke svým známým, poslední léta většina nocuje v Penzionu u Pastorků (původně ubytovna). V sobotu ráno bývala dříve v Račicích bohoslužba, v současnosti se v 5:30 hodin poutníci sejdou u zámku a po krátké modlitbě se vydávají na cestu. První zastávka je u kříže nad Račicemi a poté v Bukovince v kostele, kde se poutníci pomodlí a přispějí na kostel (tzv. ofěra). Nejdelší zastávka bývala v obci Bukovina, kde byla snídaně. Z důvodu zrušení tamější restaurace, bývá nyní snídaně v Bukovince. Poslední krátké zastavení je u kříže nad Křtinami, kde dříve chodil poutníky vítat Křtinský farář. Poté se vyjde z lesa a účastníkům se otevře krásný výhled na křtinský chrám, který je zpravidla doplněn vyzváněním zvonů. Sobotní etapa měří necelých 11 km.

Po přivítání v kostele se poutníci rozchází ubytovat ke svým hostitelům, v posledních letech spí větší část poutníků ve škole. Společná mše svatá začíná v 10:30 hodin a po polední přestávce na oběd následuje v 14:00 hodin křížová cesta a pobožnost v kapli sv. Anny. Zde se vždy vzpomene zemřelých a zazpívá se několik mariánských písní, mj. krásná píseň „Kde lásky pramen.“ Po úmrtí dlouholetého křtinského faráře P. Tomáše Prnky také společně navštěvujeme jeho hrob. Pro část věřících pouť končí a vrací se domů.

V neděli začíná den mší svatou v 6:30 hodin, následuje rozloučení s hostiteli a kolem osmé hodiny se procesí poutníků shromáždí před křtinským chrámem. Se zpěvy a modlitbami se jde až do Račic, kde je zastávka na oběd. Poté pokračují už jednotlivé skupinky do Lulče, odkud se společně jede vlakem a kolem čtvrté hodiny odpoledne se přijíždí do Břestu. Naproti poutníkům na nádraží přichází velká část věřících a kněz s ministranty. Následuje krátká pobožnost v kostele a poutníci se rozchází domů.

Dříve poutníci vystupovali z vlaku už v Chropyni, kam pro ně přijela řada selských kočárů, zvaných fetónky a odvezla je do Břestu. Poutníci vystoupili u kříže a v průvodu šli do kostela, kde se konala pobožnost.

Kolem roku 1930 začala také tradice ježdění autobusem, zvláště proto, aby se mohli poutě účastnit i staří lidé, kteří by již pěšky pouť nezvládli. V současnosti se také hojně jezdí osobními automobily. 

I přes úbytek věřících ve farnosti, se pěší pouti v pátek zúčastňuje cca 100 poutníků, při zpáteční cestě v neděli cca 50 poutníků. V sobotu bývá na mši okolo 200 věřících a to nejen z Břestu.

V roce 2009 se obnovila tradice putování přímo z Břestu. Poutníci vychází ve čtvrtek ráno o slavnosti Nanebevstoupení Páně od sochy Panny Marie Lurdské u hasičské zbrojnice. Putují do Chropyně a dále přes Kojetín a Měrovice do Němčic nad Hanou, kde je přestávka na oběd. Přes Nezamyslice pokračují do Ivanovic na Hané, kde se účastní mše svaté. Zde býval zpočátku nocleh, po zrušení ubytování na motelu Ivanka našli útočiště v Moravských Málkovicích, kam již zpravidla jedou autobusem. Ráno vychází kolem 7:30 hodin přes Vyškov a Drnovice do Lulče. Zde je přestávka na oběd a odpočinek a kolem 15:30 hodin přijede vlak s ostatními poutníky. Dále již pokračují všichni společně. Tuto delší část absolvovalo v prvních letech cca 12 – 17 účastníků, v současné době to bývá 20 – 30 poutníků a někteří se připojí ještě v pátek ráno.  

Důležitou součástí břestského procesí je dechová hudba, která poutníky doprovází. V pátek večer též zahraje (nejen poutníkům) v restauraci v Račicích. Základ pro vznik kapely položil velký milovník hudby P. Peregrin Obdržálek, který v Břestě působil v letech 1886 – 1891. Nejen že nakoupil za své prostředky hudební nástroje, ale také učil nadanou mládež hrát. A tak v návaznosti na jeho úsilí založil v roce 1892 Jan Kolařík v Břestě dechovou hudbu. Sám ji nejen vedl, ale také skládal písně a to i pro Křtinskou pouť. Kapela doprovázela poutníky do Křtin poprvé v roce 1895. Po svém otci pak převzal kapelnictví jeho syn Josef. Následovali: František Škrabal, Václav Dlabaja a Antonín Černoch. Od roku 2002 existuje kapela pod jménem Hanačka a v roce 2006 převzal žezlo kapelníka Jaromír Motal.  V současnosti vede hudbu Miroslav Bureš. Do Křtin procesí doprovází cca 10 muzikantů.

Je třeba také zmínit obraz „Křtinská pouť“ v kapli sv. Anny. V areálu poutního chrámu ve Křtinách má svůj obraz mnoho farností, obraz věnovaný farností Břest je mimořádný svou velikostí a našim poutníkům je samozřejmě nejbližší. Břestský kaplan P. Jiljí Španěl, který studoval malířství, objednal tento obraz u tehdy významného malíře, Eduarda Neumanna, který se zaměřoval na církevní tvorbu. Na obraze jsou vyobrazeni poutníci v hanáckých krojích, před nimiž se vznáší Panna Maria, provázená zástupem andělů, v pozadí je pak část Břestu s kostelem. V horní části obrazu je nápis „Farnost břestská své královně Panně Marii“. Obraz byl namalován v roce 1921 a umístěn ve křtinském kostele. V roce 1959 byl převezen do Břestu, kde jej opravil místní učitel Antonín Gazdoš a po převezení zpět do Křtin byl roku 1960 umístěn v kapli sv. Anny.

Joomla templates by a4joomla