Modlitby a zamyšlení

 

Křížová cesta v době pandemie koronaviru

 
Kříž je znakem spásy. Kříž je naše síla. Ke kříži se utíkáme, protože je naším vysvobozením. Kde jsi v tom všem, Pane? Kde jsi v tom všem, co nyní prožíváme? Kráčíš s námi a před námi. Dávno jsi tu cestu prošel.

1.    zastavení   -   Pán Ježíš je odsouzen k smrti
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Zdá se nám, že i my jsme odsouzeni. Tuto situaci jsme si přece nevybrali sami, nikdo z nás. Nemůžeme ji ovlivnit, nemůžeme se jí vzepřít, protože ať bychom udělali cokoli, ona je tady. Je tu virus, který se šíří a který má svoje pravidla. Zavírá nás do karantén, ruší naše akce, tlačí se nám do kanceláří, lékáren, obchodů a místností. Narušuje veškerý náš komfort a to, na co jsme zvyklí. Ohrožuje naše zdraví, vnáší do našich životů nejistotu. Co bude? Jak se to všechno vyvine? Díváme se jeden na druhého. Nevíme, koho se máme bát, kdo nás může ohrozit a nemáme jistotu ani sami v sebe. Ať se nám to líbí nebo ne, koronavirus nás všechny odsoudil. Je to paradoxní, ale odsouzení, které jsme ochotní přijmout, se pro nás může stát milostí. Ano, některé odsouzení potřebujeme k tomu, abychom se mohli osvobodit od něčeho daleko závažnějšího.
Pane, tvoje odsouzení nám všem přineslo osvobození od hříchu a věčné smrti. Od čeho potřebuji být osvobozen já dnes? Co jsem zanedbal? Na čem jsem byl závislý? Čeho jsem si dostatečně nevážil? Před čím jsem utíkal? V čem všem potřebuji otevřít oči? V čem potřebuji dozrát? Co všechno mě může koronavirus naučit?
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

2.    zastavení   -   Pán Ježíš přijímá kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Ježíši, učíš nás nést. Vzít na sebe všechno, co život přináší. Nést kříž znamená nést všechno. Nejen to dobré, to, co se nám líbí, co bychom chtěli, ale i to, co je spojeno s utrpením. Když bereš kříž na svoje ramena, ukazuješ nám, že je potřeba se smířit s tím, že tento pozemský život není procházkou růžovou zahradou. Nejsme tu proto, abychom si užívali, ani aby nám všechno vyšlo a nic nás nezasáhlo. Tento život nás vždy bude bolet. Toto není ráj, protože všechno je zraněné, nemocné, všechno je napadené jedem z otráveného jablka. Na všechno padá stín hříchu, zla, nedokonalosti a bídy. Jsme vyvedeni z míry, jestliže se objeví nějaký virus, který napadá naše tělo. A přitom nevidíme, že naše srdce je nemocné.
Pane, tímto životem jenom procházíme, tak jako ty jsi prošel svojí křížovou cestou. U ničeho není možné se zastavit, nic nemůže být trvalé a nepřekonatelné. Ani epidemie. Prosím, provázej nás každou chvílí, proveď nás i touto zkouškou. Nauč nás nést život takový, jaký je. A kráčet vždy ve světle tvých kroků.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

3.    zastavení   -   Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Jsme malí a křehcí. Tak zranitelní. Na to, abychom byli přemoženi, stačí malá, okem nepostřehnutelná částečka, která neviditelně vnikne do našeho těla a infikuje naše buňky. Něco tak malé získá nad námi nadvládu. Něco tak malé nás dokáže ochromit a zlomit. A zde se končí všechny naše namyšlené hry na naši velikost a důležitost. Tak rádi vypínáme prsa, tak rádi ukazujeme svoji sílu a nezávislost. Tak rádi přijímáme pocty a uznání. Chtěli bychom něco znamenat. Chtěli bychom umět všechno vyřešit. Chtěli bychom být vítězi a vidět ovoce svojí práce. A všechny slabosti šikovně přelepujeme leukoplastí. Na každou díru okamžitě našíváme záplatu. Každou kritiku úspěšně odrazíme silným argumentem. Jen aby nebylo vidět, že máme rezervy, že jsme ubozí, malí.
Ty jsi však, Pane, přijal naší bídu, naši lidskou slabost. Vidíme tě padat pod křížem. Vidíme, jak jsi sražený do prachu. Ó Pane, pomoz nám přijmout, že jsme maličcí. Nauč nás žít jako děti. Jako děti Nebeského Otce. Jsme slabí, i když si to často nechceme připustit. Koronavirus tuto naši slabost odhalil v přímém přenose. Jsme slabí. Nauč nás žít ne ze svých sil, ale z tvé síly.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.
    
4.    zastavení   -   Pán Ježíš potkává svou matku
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Setkání s matkou muselo být pro tebe tak vzácné. Určitě tě posilnilo na duchu, můj Pane! Její láska vlila do tvé duše záblesk světla. Neřekla nic, objala tě očima. A těma stejnýma očima s tebou sdílela tvá muka. Člověk potřebuje vztahy. Byli jsme stvořeni pro to, abychom se o sebe dělili s druhými a abychom se s nimi spojovali. Zdá se nám, že koronavirus je v této potřebě vůči nám nelítostně krutý. Izoluje nás. Nemůžeme si ani podat ruce, natož se obejmout. Nutí nás stranit se jeden druhého. Zavírá nás do našich domácností a uzavřených prostor. Do samoty, která vyvolává úzkost. Na druhé straně, jsme to byli právě my, kdo jsme už dlouhou dobu žili hekticky. Neměli jsme dost prostoru, abychom se věnovali těm, kteří na nás čekají a touží po naší blízkosti. Lidi nahradili povinnosti, práce, přeplněné kalendáře, vyřizování, aktivity. Na naši pozornost byly vypsány dlouhé čekací lhůty. A nyní? Co bychom dali za to, abychom mohli být spolu. Abychom si mohli jen tak pokecat, zasmát se nebo si spolu někam vyjít. Být spolu. Vnímat se smysly. Sdílet se navzájem. Vyjádřit si blízkost a spoluúčast.
Pane, dej, ať nás tato karanténa naučí vážit si člověka a přijmout ho do svého života jako dar. Dar od tebe, v kterém se mi dáváš ty sám. Dej, abychom si uvědomili, že nežijeme pro výkony, ale jeden pro druhého.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

5.    zastavení   -   Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Prázdné regály v supermarketech. Po mouce a rýži se už dávno slehla země. Nyní je důležité získat poslední antibakteriální mýdlo. Jestliže někde ještě mají roušky, určitě se s tím nebudu chlubit, aby nezmizely dříve, než se s nimi stihnu zásobit. Je třeba se o sebe postarat, je třeba se zachránit. Možná je to všechno projev paniky a strachu, ale také hrubého egoismu. Staráme se o to, abychom zabezpečili sebe. Ale co ti druzí? Myslíme vůbec na ně? Nejsme jako Šimon, který ti pomohl jenom z donucení? Tvůj úděl se ho netýkal. Šel náhodou okolo. Měl svůj příběh, svůj život a svoje starosti. Nejsme i my takoví?
Pane, nauč nás vidět i ty druhé. Nauč nás vnímat jejich potřeby a to, že jsou vůbec tady. Ať se jejich starosti stanou tak trochu i našimi. Ať jsme ochotni všimnout si jejich bolesti a nouze. Pomoci jim unést to, co je trápí.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

6.    zastavení   -   Veronika podává Pánu Ježíši roušku
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Veronika tě překvapila svojí čistou láskou. Viděla tvoje umírání. A přesto, že ho nemohla odvrátit, nezůstala jen u dívání. Na jejím šátku zůstal tvůj krvavý portrét. Do jejích skutků jsi vtiskl pečeť svojí tváře, která se jasně zrcadlí i v její duši. Ano, v každé ochotné a sloužící Veronice můžeme uvidět tvůj obraz, Ježíši. Ty jsi v nich, ve všech lékařích, zdravotnících, hygienicích, sestrách, krizových pracovnících, dobrodincích a dobrovolnících. V srdci každého člověka, který je nyní ochoten pomoci. Díváš se na nás jejich očima.
Děkujeme ti za všechny lidi, kteří jsou připraveni sloužit, i když riskují, že se sami nakazí. Děkujeme ti za jejich obětavost, soucit, že jsou ochotní podat roušku, že jsou hojivým balzámem útěchy v naší bezmocnosti, nemoci a nouzi. Za jejich odhodlání a nasazení zachraňovat i navzdory únavě. Ukazují nám, jak nemyslet na sebe. Děkujeme za jejich hrdinství lidskosti a nasazení vlastního života.
Nauč i nás, Pane, umět se sklonit. Sklonit se k těm, kteří byli nakaženi. Ne pohrdavě je označit a vyloučit ze své přízně. Léčba vyžaduje karanténu, ale dejme si pozor, abychom někoho neuvrhli do karantény v našem srdci. I ten, kdo se nakazil, je moje sestra a můj bratr. Jestliže nemůžeme být spolu a pomáhat si fyzicky, pomáhejme si žehnáním a vroucí modlitbou.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

7.    zastavení   -   Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Znovu jsi upadl, abys sestoupil až na dno. Do toho prachu, v němž se válíme my sami. Tam jsi nás našel. Ne, nejsme pány světa, nemáme vše ve svých rukou. Je tu moc, která nás přesahuje. Dlouho jsme si mysleli, že si vystačíme se svým rozumem a moderními výdobytky. Máme vědu, techniku a pokrok. Žijeme ve smartovém režimu. Na vše máme dálkové ovládání, chytrá zařízení, chytré aplikace a chytrá řešení. Za pár hodin se pohodlně dopravíme na druhý konec planety. Za pár sekund vyřešíme hádanky. Z pohodlí pokoje zařídíme nákupy. Několika tlačítky ze Země ovládáme sondy vzdálené tisíce kilometrů ve vesmírném prostoru. Chceme se mít dobře, chceme mít hojnost a pohodlí. Žijeme konzumně a vůbec nám to nepřekáží. Zvykli jsme si na pohodlí, nedokážeme se uskrovnit, jsme rozmazlení, nevystačíme si s jedním druhem salámu. Nevydržíme v pokoji, který nebyl už dva roky přestavěn. Neumíme si představit léto bez luxusní dovolené. Chceme dosahovat cílů a vykazovat zisky. A přitom naše vztahy trpí. Trpí příroda i životní prostředí.
Při tvém druhém pádu, Pane, prosíme o pokoru. O pokoru, kterou nás učí i nový virus. Velmi snadno smetl ze stolu všechny naše kvóty a plány. Ekonomika zaznamenává obrovské ztráty. Nechal nás padnout do bezmoci, abychom pochopili, co je v životě důležité. Abychom hledali tebe, Bože. Abychom se od hmoty obrátili k duši. Od materiálních dober k nebi. K tomu, co přetrvá na věky.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

8.    zastavení   -   Pán Ježíš napomíná plačící ženy
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
V době epidemie jsou naše setkání omezená. Zastavení nákazy závisí ve velké míře na disciplinovanosti každého z nás. Možná jsou stále mezi námi takoví, kteří situaci podceňují a nejsou ochotní podrobit se přísným opatřením. Na našem jednání ale závisí zdraví a život ostatních lidí. Zodpovědnost je projevem lásky k druhým. Když ses, Pane, setkal s plačícími ženami, volal jsi je k zodpovědnosti za jejich život a život jejich dětí. A tvé volání patří i nám. Na mnohé v době pandemie nestačíme, ale mnohé máme ve svých rukou. Na našem chování velmi záleží, jestli se virus bude nekontrolovaně šířit, nebo jestli se nám podaří ho uchopit, lokalizovat a nakonec i zastavit.
Prosíme tě, Ježíši, daruj nám milost pochopit vážnost situace. Probuď v nás ohleduplnost vůči sobě i druhým. Dej, ať nepropadáme panice, ale zároveň nejsme ani lhostejní. Pokud můžeme, zůstaňme doma.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

9.    zastavení   -   Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Když sledujeme zprávy ze světa, zejména z Itálie, přepadají nás obavy. Epidemie může dosáhnout i takových rozměrů. Italský scénář nás děsí. Zdá se, že koronavirus není jen nějaká neškodná chřipka. Pokud se včas nepodchytí, změní se na smrtící monstrum. Tohle vše nás čeká? Jestliže se virus ujme, není snadné předvídat jeho chování. Nikdo před ním není uchráněn, nevíme, v jakém koutě na nás číhá, nevíme, jak se s ním vypořádá náš organismus. Pochopitelně máme strach. Budoucnost je nejistá. Scénář budoucích dní píše virus. On diktuje podmínky. Pokud by nás však cokoli přitlačilo k zemi, stejně jako tebe při tvém třetím pádu, Pane, víme, že kříž není to jediné, co nám zůstává. Z každého dna můžeme vstát. A vstaneme, protože i ty jsi vstal. Odevzdáváme ti svůj strach, aby si jej z našich srdcí rozfoukal jako mlhu.
Prosíme, dej nám svůj pokoj a ujištění, že máš vše ve svých rukách. I dnes nám říkáš: „Nebojte se, já jsem s vámi až do skončení světa.“ Jako bys řekl: „Nebojte se, já jsem s vámi až do skončení epidemie.“ Až do skončení každé zkoušky. Zkouška pomine, ale vy zůstanete stát. Nic vás nezlomí, protože jste ve mně a já ve vás.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

10.    zastavení   -   Pán Ježíš zbaven roucha
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Berou ti roucho. Jako by ti sebrali důstojnost, Ježíši. Zůstal jsi nahý, vzali ti všechno. Nechal jsi se obrat i o to poslední, co jsi měl. I nám koronavirus hodně bere. Přicházíme o bezpečí, jistotu, o běžný způsob života, o vše, na co jsme byli zvyklí, o svobodu, o možnost volně se pohybovat a potkávat, o kulturní vyžití, dotyky, vzájemnou blízkost a kontakt. Ztrácíme práci, dobrou náladu, zdraví. Naše pohodlí je narušeno.
Nákaza nám opravdu hodně bere, ale ty jsi ten, který vždy dává. Dokonce i tehdy, když tě vysvlékají ze šatů. Máš pro nás svou milost, svůj život, sám sebe. Když nám život něco bere, zároveň také mnoho získáváme. Virus nám otevřel oči, zatřásl s námi, vyrušil nás z povrchní spokojenosti. Ukázal nám naše skryté rány a to, že často stavíme svůj život na něčem tak laciném, povrchním a prchavém. Berou ti šaty, ale ty nám dáváš věčnost. Přijměme ji, nezůstaňme přikovaní k tomuto světu. Nechme se obdarovat rájem. Žijme pro nebe, žijme z otevřené Pánovy dlaně, ne ze svých zásob. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

11.    zastavení   -   Pán Ježíš přibit na kříž
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Neměli jsme čas. Nyní ho máme až příliš. Hnali jsme se do záhuby. Žili jsme v běhu, žili jsme jako o závod. Upachtění a unavení, s vyplazeným jazykem jsme dobíhali do svých malých cílů, které jsme si vytýčili. Kvůli čemu jsme vlastně tak pospíchali? Chtěli jsme všechno stihnout. Neuměli jsme si vybrat. Neptali jsme se Pána, jak naložit se svým časem. Měli jsme své představy. Neměli jsme čas na svoji duši, jeden na druhého. Kvůli službě lidem jsme ostatní lidi nejednou přehlíželi a zanedbávali. Nebylo kdy se setkat se svým Pánem. Nebylo kdy ponořit se do ticha. Unikala nám hloubka.
Už ses asi nemohl, Pane, dívat na to, jak se ničíme. Náš spěch a nedostatek času nabraly nebývalých rozměrů. Virus nás všechny zpomalil, přinutil nás zastavit se. I tebe chtěli zastavit, když tě přibili na kříž. Chtěli tě omezit, chtěli ti zabránit, abys nás miloval, abys nám sloužil, vedl nás, uzdravoval a proměňoval. Ale Boží lásku nic nezastaví, nic ji nepřemůže. Neexistuje nic, co by ji uvrhlo do karantény. Žádná síla, která by ji dokázala zničit. Ani náš hřích. Dej, abychom víc žili z tvých darů, z tvých ran, z tvé nekonečné lásky.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

12.    zastavení   -   Pán Ježíš umírá na kříži
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Koronavirus ve své podstatě smrtelný není. Ale mnoha lidem může způsobit takové komplikace, kterým člověk jednoduše podlehne. Nevíme, jak bude naše tělo reagovat, nevíme, jestli se nás smrt netýká. Vlastně vůbec nevíme ani dne ani hodiny. Z celého světa denně přicházejí zprávy o nových případech úmrtí lidí v důsledku pandemie. Čísla nezadržitelně rostou, statistické křivky stoupají. Jako kdybychom v nich viděli umírat tebe, přibitého na kříž.
Ježíši, ty se spojuješ s každým umírajícím člověkem. A při tomto zastavení se nás ptáš: „Jsi připravený, jsi připravená na smrt?“ Myslíme vůbec na to, že můžeme být kdykoliv zavoláni a postaveni před Boží tvář? Nejde o to, abychom se kvůli tomu sužovali, ale aby naše lampy byly rozsvícené a aby v nich byl dostatek oleje, abychom očekávali svého ženicha, aby naše srdce bylo čisté a spojené s ním. Pak naše smrt bude radostným setkáním s milovaným, kterého se vůbec nemusíme děsit.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

13.    zastavení   -   Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Tvoje bezvládné, mrtvé, dobité tělo snímají z kříže. Zdá se, že jsi všechno prohrál. Ale my potřebujeme tuto tvou prohru, abychom neprohráli my. Abychom neprohráli svůj život, ty jsi nabídl ten svůj. I když se tváříme velmi pokrokově a humánně, v dnešní společnosti se život příliš necení. Čím dál častěji posloucháme, že staří lidé by se již přece nemuseli trápit: eutanázie to vyřeší. Je třeba jim milosrdně pomoci ukončit jejich muka. A co nechtěné těhotenství? S tím si také dokážeme snadno poradit. Lůno ženy je svatyní, v níž Bůh tvoří zázrak, explozi života, nové stvoření, nový příběh, novou duši, svatyní bezpečnou a něžnou, aby v ní mohl růst bezbranný človíček. Ale my do této svatyně vstupujeme jako vrazi. Schvalujeme novodobou genocidu obalenou do inteligentních a líbivých slov. Nevážili jsme si života. Až nyní si snad uvědomíme jeho hodnotu, když o něj musíme bojovat.
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.

14.    zastavení   -   Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
K. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
L. neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.
Jako by byla Bílá sobota. Všechno je prázdné a mrtvé. Nemůžeme slavit veřejné mše svaté. Nemáme k tobě přístup, Pane. Jako bys ležel v hrobě. Jako by mezi tebou a námi ležel těžký a studený kámen. Zůstali jsme bez Chleba života. Eucharistii nic plnohodnotně nenahradí. Nic nemůže nahradit tebe. Ale aktuální situace je tak složitá a vážná, že je třeba umět přijmout i tuto ztrátu. S vírou a odevzdáním do Boží moci, která je vždy nad vším.
Na kříži jsi byl, Ježíši, vyzdvižen a stále tomu tak je. Jsi nad vším. Z toho, co jsi protrpěl, můžeme čerpat i nyní. Ty jsi cestu k našemu srdci najdeš vždycky, ať by se dělo cokoli. Stačí, aby bylo naše srdce otevřené. Chceme, abys v něm uviděl naši touhu po tobě, naši věrnost, naši lásku. Scházíš nám, opravdu hodně nám scházíš. Přijď, Pane, máme otevřeno, jenom vstup!
K. Ukřižovaný Ježíši,
L. smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.



 

 

Úcta k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu a první pátky v měsíci

Úcta k Srdci Ježíšovu má kořeny v Písmu svatém a též ve spisech církevních otců a u světců. Ježíš v evangeliu představuje své srdce jako zdroj občerstvení a pokoje: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží“. (Mt 11,28-30)

Snad nejdůležitější událostí pro šíření úcty k Ježíšovu Nejsvětějšímu Srdci bylo zjevení sv. Markétě Marii Alacoque. Sv. Markéta se narodila 22. července 1647 v burgundské vesnici Lauthecouru ve východní Francii. V dětství těžce onemocněla, ale ve čtrnácti letech se zázračně uzdravila. Vstoupila do kongregace sester Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial (1671) v době, kdy byla Francie zaplavena přemrštěnou strohostí jansenismu. V letech 1673 – 1675 jí bylo v několika zjeveních dáno poznat lásku Ježíšova Srdce a byla vyzvána, aby se přičinila o rozšíření přípravné hodinové pobožnosti v předvečer prvních pátků v měsíci, smírného svatého přijímání na první pátky v měsíci a zavedení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Ctitelé Ježíšova Nejsvětějšího srdce od něj dostávají dvanáctero přislíbení:

  1. Dám jim všechny milosti potřebné pro jejich stav. 
  2. Vnesu pokoj do jejich rodin. 
  3. Potěším je v jejich trápeních.
  4. Budu jim v životě bezpečným útočištěm, zvláště v hodině smrti.
  5. Vyleji hojnost požehnání na všechno jejich konání.
  6. Hříšnici najdou v mém Srdci zdroj milosti a nekonečné moře milosrdenství.
  7. Lhostejné duše se stanou horlivými.
  8. Horlivé duše dosáhnou velké dokonalosti.
  9. Požehnám také domům, kde bude vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce.
  10. Kněžím dám dar, že obrátí i nejzatvrzelejšího člověka. 
  11. Jména těch, kteří tuto úctu šíří, budou zapsána v mém Srdci a nikdy z něj nebudou vymazána.
  12. Všem, kteří budou přijímat svátosti na první pátek v měsíci nepřetržitě po devět měsíců, slibuji milost pokání při umírání: nezemřou v nemilosti ani bez svátosti. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm v posledních chvílích života.

Poznámka: svátostmi rozumíme svátost smíření a sv. přijímání, přičemž sv. zpověď vykonaná během týdne se smírným úmyslem postačí.

Při třetím zjevení, k němuž došlo 16. června 1675, řekl Spasitel sv. Markétě: „Viz toto srdce, které tolik milovalo lidi, že se nešetřilo, nýbrž vyčerpalo se a zničilo, aby jim ukázalo svou lásku. Odměnou dostávám za to od mnohých jen nevděk, pro jejich neuctivost a svatokrádeže, jejich chladnost a pohrdání, jak se mnou zacházejí právě v této svátosti lásky. Co mne však mnohem více bolí, je, že jsou to i duše mně zasvěcené, které takto se mnou zacházejí.“ Potom ji požádal, aby přistupovala každý první pátek v měsíci k svatému přijímání a tak aby podle svých sil napravila urážky, kterých se v tomto měsíci dostalo nejsvětější Svátosti.

Když se sv. Markéta stala asistentkou představené a později vychovatelkou novicek, zavedla ve své řeholní komunitě uctívání Božského Srdce. Důležitou osobou při šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci byl také její zpovědník, sv. Klaudius La Colombiére SJ.

Markéta Maria Alacoque zemřela 17. října 1690 v Paray-le-Monial a za svatou byla prohlášena v roce 1920. Úcta k Božskému Srdci se šířila nejprve prostřednictvím bratrstev a lidových pobožností; vlastní svátek byl zaveden nejprve v Polsku (1765) a od roku 1856 pro celou církev.

 

Úcta k Neposkvrněnému srdci Panny Marie a zaslíbení prvních sobot v měsíci

První soboty v měsíci jsou zasvěceny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Už sv. Pius X. poskytl 3. 6. 1912 za obvyklých podmínek plnomocné odpustky věřícím, kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Úcta k Neposkvrněnému srdci P. Marie o I. sobotách měsíce je jedním z poselství fatimských zjevení.

Dne 10. 12. 1925 se zjevila Panna Maria sestře Lucii z Fatimy (v klášteře v Pontevedro) a řekla jí:
"Hleď, milá dcero, jak je mé Srdce obklíčeno trním; nevděční lidé je ustavičně probodávají rouháním a chladností. Aspoň ty se přičiň, abys mě potěšila, a oznam všem lidem, že při smrti budu nablízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse těm, kdo po pět po sobě jdoucích prvních sobot v měsíci vykonají sv. zpověď, sv. přijímání, pomodlí se růženec a věnují mi čtvrthodinku na smír a při tom budou rozjímat o tajemstvích sv. růžence."

K tomu je třeba podotknout, že sv. zpověď vykonaná během týdne se smírným úmyslem stačí, že požadavku čtvrthodinového rozjímání se vyhoví, když uvažujeme o jednom nebo o více tajemstvích sv. růžence nebo se pomodlíme druhý růženec. Také stačí čtvrthodinka duchovní četby o jednom nebo o více tajemstvích. Jde o první soboty v měsíci a ne vždy o první soboty po prvním pátku.

Dne 15. srpna 1942 ukázal Spasitel ctihodné služebnici Boží Konsolátě Betrone Neposkvrněné Srdce své Matky se slovy: "Tak jako jsem já skrze Neposkvrněné Srdce mé Matky přišel na svět, tak přijdou duše skrze toto Srdce k mému Srdci… Toto Srdce je pramen mých milostí, ze kterých prýští život a posvěcení světa. Jako mně dal Otec všechnu moc na nebi i na zemi, tak skládám vítěznou moc nad hříchem a světem do Srdce mé neposkvrněné Matky. Má dcero, skrze Markétu (Marii Alacoque) jsem dal světu velká zaslíbení. Protože jsem však ve své dobrotě nekonečný a mé milosti jsou nevyčerpatelné, slibuji nyní ještě více. Jestliže duše chtějí, aby se má zaslíbení naplnila, ať milují a uctívají Neposkvrněné Srdce mé Matky. To budou dokazovat tím, že budou po devět po sobě jdoucích prvních sobot měsíce (stejně jako po devět prvních pátků) po kající přípravě přijímat mé Tělo s úmyslem, aby usmiřovali mé Božské Srdce spojené s Neposkvrněným Srdcem mé Matky.

Panna Maria žádala prostřednictvím sestry Lucie z Fatimy pět sobot, Spasitel však mluvil o devíti. Sestře Konsolátě to zdůvodnil takto: "Prosba mé Matky o prvních pět sobot je projev její pokory, kterou má i v nebi, protože se necítí hodna stejné úcty. Moje prosba je však projevem mé lásky, která nemůže snést, abych dostal více než ta, se kterou jsme v lásce spojeni."

Ježíšova zaslíbení pro novénu devíti po sobě jdoucích prvních sobot ke cti Neposkvrněného Srdce Mariina:

  1. Všechno, co od mého Srdce vyprošují skrze Srdce mé Matky, jim udělím ještě během novény, když o to prosí s důvěrou.
  2. Ve všech životních okolnostech pocítí podporu a požehnání mé Matky.
  3. Mír, porozumění a láska zavládne v duších a rodinách.
  4. V rodinách nebude svárů, zklamání a nespravedlnosti.
  5. Manželé se nebudou rozvádět a rozvedení se zase vrátí k sobě.
  6. Rodiny si budou rozumět a až do konce vytrvají v pravé víře.
  7. Matky v požehnaném stavu zakusí zvláštní ochranu mé Matky a dosáhnou všeho, co pro sebe a své dítě vyprošují.
  8. Chudým se dostane příbytku a chleba.
  9. Duše získají zálibu v modlitbě a utrpení a naučí se milovat Boha, bližního i nepřítele.
  10. Hříšníci se obrátí bez zvláštních překážek, i když je pro ně novéna konána jinou osobou.
  11. Hříšníci neupadnou znovu do svých dřívějších hříchů a dosáhnou nejen odpuštění hříchů, ale dokonalou lítostí a láskou získají znovu křestní nevinnost.
  12. Kdo tuto novénu vykoná v křestní nevinnosti, ani potom nebude mé Srdce urážet žádným těžkým hříchem až do smrti. (Platí zvláště pro děti.)
  13. Duše, která se upřímně obrátí k Bohu, ujde nejenom věčné záhubě, ale i očistci.
  14. Vlažné duše zanechají své vlažnosti, vytrvají v horlivosti a v krátké době dosáhnou nejvyšší dokonalosti a svatosti.
  15. Když rodiče nebo některý člen rodiny vykoná tuto novénu, nebude žádné dítě ani nikdo jiný z rodiny zavržen.
  16. Z mládeže obdrží mnozí povolání k duchovnímu stavu.
  17. Nevěřící obdrží milost víry a bloudící se zase vrátí k pravé církvi.
  18. Duchovní a řeholníci zůstanou věrni svému povolání. Ti, kteří se zpronevěřili svému povolání, obdrží milost pokání a návratu.
  19. Rodiče a představení obdrží pomoc nejen v duchovních, ale i v hmotných starostech.
  20. Duše se lehce vyprostí z pokušení těla, světa a ďábla.
  21. Pyšní se v krátké době stanou pokornými, nenávistní se naplní láskou.
  22. Horlivé duše zakusí lahodu modlitby a oběti, neklid, strach nebo zoufalství je nebude trápit.
  23. Umírající budou z tohoto světa odcházet bez smrtelného zápasu a bez útoků ďábla. Náhlá a nenadálá smrt je nepřekvapí.
  24. Umírající dostanou tak velkou touhu po věčném životě, že se odevzdají do mé vůle a klidně zesnou v náručí mé Matky.
  25. Při soudu zakusí zvláštní ochranu mé Matky.
  26. Duše obdrží milost, aby nad mým utrpením a bolestmi mé Matky pocítily vnitřní soucit a lásku.
  27. Ti, kteří touží po dokonalosti, obdrží jako vyznamenání hlavní ctnosti mé Matky: pokoru, čistotu, lásku.
  28. Bude je provázet uklidnění, vnitřní a vnější radost ve zdraví a v nemoci.
  29. Duchovní osoby obdrží milost, aby neustále prožívaly přítomnost mé Matky, jakož i moc i přítomnost bez zvláštních obtíží.
  30. Duše, které pokročily ve sjednocení se mnou, obdrží milost, že pocítí, že nežijí ony, ale já v nich – to znamená: miluji jejich srdcem, modlím se jejich duší, mluvím jejich jazykem, sloužím celou jejich bytostí. Ony poznají, že vše dobré, krásné, svaté, pokorné, mírné, poslušné, štěstí a divotvornost v jejich nitru jsem já sám. Já Všemohoucí, Nekonečný, Samovládce, jediný Bůh, jediná Láska.
  31. Duše, které vykonají tuto novénu, budou po celou věčnost zářit jako lilie kolem Neposkvrněného Srdce mé Matky.
  32. Já, Boží Beránek, s Otcem i Duchem svatým se budu věčně radovat z těchto duší, které září na Neposkvrněném Srdci mé Matky jako lilie a skrze mé Nejsvětější Srdce dojdou věčné slávy.
  33. Duchovní osoby budou v úkonech víry a ctnostném životě snadno postupovat.

K těmto zaslíbením Spasitelovým se připojuje ještě zaslíbení Nejblahoslavenější Panny, a to její "velké zaslíbení": "Každou první sobotu se uzavírají brány pekla: nikdo nebude zavržen. Brány očistce se otevírají. Mnoho duší přijde do nebe. To je dílo milosrdné lásky mého Syna, kterou odměňuje ty duše, které uctívají mé Neposkvrněné Srdce!"

Joomla templates by a4joomla